Záchranný program koroptve polní ve Staříči

    Honební společenstvo Staříč se od roku 2006 zapojilo do programu na záchranu koroptve polní (Perdix perdix) s názvem Čiřikání.

    ČIŘIKÁNÍ je celostátní projekt zaměřený na záchranu a podporu místních populací koroptve polní (Perdix perdix), včetně obnovy a údržby jejího životního prostředí – zemědělské krajiny. Název „ČIŘIKÁNÍ“ je slovo označující volání koroptvích kohoutků. Kdysi bylo čiřikání koroptví typickým hlasem provázejícím jaro na venkově, stejně jako zpěv skřivanů.

    Koroptev polní patří podle zákona č. 114/1992 Sb. (v platném znění) a prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. mezi zvláště chráněné živočichy zařazené do kategorie ohrožených druhů. Ministerstvo zemědělství poskytuje příspěvky na vypouštění nakoupených nebo odchovaných jedinců koroptve polní, na jejich komorování přes zimu a na pořízení nebo výrobu i umístění nových přenosných přístřešků pro koroptve.

    Stav populace

    Současná koroptví populace v České republice je roztříštěná, nestabilní, na početním minimu a tedy kriticky ohrožená. V některých místech, zejména v důsledku dostatečné potravní nabídky, úkrytů a bezpečných míst k hnízdění, ale často hlavně díky obětavé práci myslivců, mají místní populace mírně rostoucí tendenci. Na větší rozloze české kulturní stepi jsou však takové podmínky, že koroptve jen těžko přežívají. Druh je izolován v místních populacích, v nichž nejsou na zimu vytvořena početně silná a vitální hejnka. Při horším průběhu zimy jsou pak ztráty způsobené hladem a predátory velmi vysoké.

    Výskyt koroptve ve Staříči

    Koroptev polní (Perdix perdix) bývala v minulosti hojná i ve Staříči. Dle zápisů z kroniky mysliveckého sdružení byla ještě v 60. letech 20. století koroptev polní běžným druhem a stav populace se odhadoval na několik stovek jedinců. V roce 2005 byl stav koroptví populace ve Staříči na kritické úrovni. Počet koroptví se odhadoval asi na 5-10. Proto se myslivci rozhodli zapojit do projektu na jejich záchranu. Od roku 2006 je do honitby každoročně vypouštěno 50-60 uměle odchovaných koroptví. V současné době (2010) je stav koroptví, které se udržely v honitbě odhadován na 40-50 jedinců.

    Popis

    Koroptev je zavalitý pták na krátkých stojácích z řádu hrabavých s délkou těla 28-32 cm a hmotností kolem 380 g. Obličej a hrdlo má cihlově červené, tělo svrchu a zepředu světle šedé až bledě modré. Hruď jí zdobí tmavě hnědá podkovovitá skvrna (u kohoutků větší a výraznější, u samic někdy chybí – stejně jako u mláďat). Rezavohnědá skvrnitá křídla jsou krátká a zakulacená. Klín je rovněž krátký a při letu zřetelně rezavě načervenalý. V přírodě se dožívá v průměru 2-4 roků.

    Hlas

    Při vyplašení vydávají koroptve rychlé opakované „čiřik-čik-čik-čiřik“. Kohoutci se při obhajování teritoria ozývají jasně odděleným a daleceznějícím „čiřik – čiřik “. Toto tzv. čiřikání koroptvích kohoutků můžeme slyšet za brzkých rán a pozdních večerů od předjaří do léta.

    Potrava

    V jídelníčku koroptví najdeme převážně traviny, jetel, semena i lístky plevelů a také hmyz, který je důležitý zejména pro koroptví kuřátka. V zimě se často ukrývá potrava koroptví hluboko pod sněhem a koroptve se k ní musí obtížně prohrabávat. Pokud dojde k částečné oblevě a následnému mrznutí, vytvoří se na povrchu sněhu ledový krunýř, přes něhož se koroptve k potravě nedostanou, strádají hladem a houfně hynou.

    Pohyb

    Jde původně o ptáka krátkostébelných stepí, který svůj život tráví výhradně na zemi. Létá jen při potřebě překonání větších vzdáleností (většinou max. stovky metrů) a při vyplašení. Let je krátký, přímý, nízký a hlučný. Střídá se při něm rychlé mávání křídel s klouzavým letem. Hejnko má tendenci odlétat společně jedním směrem. U nás je koroptev vysloveně stálá a největší přesuny od hnízdiště nepřesahují několik kilometrů.

    Hnízdění

    Hnízdí na zemi v polích a lukách, na mezích, stráních, na okraji polních cest a zaplevelených plochách kolem železnice. Hnízdění probíhá 1x ročně v období od konce března do června. Do stébly a listím vystlaného důlku snáší samička 12-20 olivově zelených nebo hnědavě zbarvených vajíček. Následná inkubace trvá 24-25 dní. Mláďata opouští hnízdo do 24 hodin po vylíhnutí (většinou do 2 hodin) a po 13-14 dnech jsou schopna létat. Rodiče s mláďaty se s oblibou vyhřívají na jarním slunci, k čemuž vyhledávají řídkou vegetaci nebo vyvýšená místa v lučních a polních porostech. Koroptve dospívají ve stáří 4 měsíců.

    Chování

    Koroptví kohoutek žije s jednou slepičkou ve věrném svazku a společně se starají o svá mláďata. Při nebezpečí předstírá slepička poranění a odvádí tak pozornost predátora od kuřátek. V případě potřeby dokáže sameček samičku při výchově mláďat plně nahradit. Každý pár má vymezeno své teritorium, které kohoutek urputně brání od období tzv. rozštipování hejnek (přelom února a března) až do léta. Začátkem podzimu jsou již vytvořena hejnka (většinou 5-20 jedinců), která spolu přečkávají zimu až do předjaří. Hejnka jsou tvořena rodiči, mláďaty a popř. i nespárovanými jedinci a páry bez mláďat. Chladné noci přečkává hejnko na chráněném místě, kde se koroptve přitulí k sobě v takzvaných dýchánkách. Zahrabávají se i do sněhu a často se sněhem nechají zcela zavát. Koroptev polní je velmi ostražitý pták, jehož není vždy jednoduché spatřit. Když cítí nebezpečí, znehybní nebo rychle odběhne do úkrytu, popř. hlasitě poodletí.

Obr. původní zbytky populace koroptve ve Staříči

Zdroj: www.koroptvicky.cz